Kryofilní deníček - sváteční vydání
Víte, co je nového?
29.12.2008 • rubrika: Běgito, ergo sum • Komentáře (40)
Kryofilní deníček - část IV.
aneb Zápisník chladomilcův
Příprava na můj poslední kryofilní výlet nebyla úplně hladká – byla minimálně polohrubá. Půlnoční carboloading jsem samozřejmě nepodcenil a poctivě a bez výčitek jsem se v deset večer pořádně nakarbošil. Setrvačností můrovito-sovovitého týdne jsem ulehl před druhou s tím, že v šest vstávám do Podolí – v šest proto, že je potřeba ulevit zatížené zemi a vytvořit v této nelehké době nějaké HDP.
Příprava na můj poslední kryofilní výlet nebyla úplně hladká – byla minimálně polohrubá. Půlnoční carboloading jsem samozřejmě nepodcenil a poctivě a bez výčitek jsem se v deset večer pořádně nakarbošil. Setrvačností můrovito-sovovitého týdne jsem ulehl před druhou s tím, že v šest vstávám do Podolí – v šest proto, že je potřeba ulevit zatížené zemi a vytvořit v této nelehké době nějaké HDP.
18.12.2008 • rubrika: Běgito, ergo sum • Komentáře (0)
Gipsy king
Dan je po dlouhodobě naplánované operaci ruky. Možná i tím, že na to byl dobře připravený, to bere úplně skvěle. Od druhého dne, kdy se dostal přes nevolnost z celkové narkózy, už o nějakém gypsu vůbec nevěděl a všechny jeho hry probíhají jako dřív.
17.12.2008 • rubrika: Synkové • Komentáře (0)
Tři starty - tři vítězství
Existuje jedna disciplína, která mi jde fakt dobře (minimálně co se týče přístupu). Zúčastnil jsem se třikrát a pokaždé jsem byl první. A to i přesto, že jsem ani jednou neměl v tomto závodě s handicapem nejblíž do cíle. A ani jednou jsem neběžel v běžeckých botách.
Nejde totiž o žádný běžecký závod, ale o první pomoc člověku postiženému epileptickým záchvatem. Zrovna včera jsem viděl asi na 40 metrů nějakou paní, jak se v záchvatu zmítá na chodníku přímo před poliklinikou. Přestože to vidělo nejmíň tak pět lidí, kteří byli blíž, byl jsem u ní nejdřív. Protože akutní fáze u ní už doznívala, stačilo ji podložit, dostat ji trochu do klidu a zavolat rychlou. Naštěstí je zima a s více vrstvama se člověk tak neobije. Kladem je, že dalších aspoň pět lidí aktivně pomohlo nebo se nabídlo. Stalo se to během doby, kdy jsme na poliklinice čekali, až se nám starší Dan probere po operaci z narkózy, takže trochu časový stresík, ale nakonec byli oba relativně v pohodě.
A protože jsem i napotřetí cítil, že můj výkon ještě není dokonalý, není nad to si první pomoc a pár zásad při epileptickém záchvatu ještě trochu zopakovat. Hlavně rady ohledně toho, co požaduje sám postižený, vítám jako velmi přínosné. Mohlo by se vám to taky hodit..
Nejde totiž o žádný běžecký závod, ale o první pomoc člověku postiženému epileptickým záchvatem. Zrovna včera jsem viděl asi na 40 metrů nějakou paní, jak se v záchvatu zmítá na chodníku přímo před poliklinikou. Přestože to vidělo nejmíň tak pět lidí, kteří byli blíž, byl jsem u ní nejdřív. Protože akutní fáze u ní už doznívala, stačilo ji podložit, dostat ji trochu do klidu a zavolat rychlou. Naštěstí je zima a s více vrstvama se člověk tak neobije. Kladem je, že dalších aspoň pět lidí aktivně pomohlo nebo se nabídlo. Stalo se to během doby, kdy jsme na poliklinice čekali, až se nám starší Dan probere po operaci z narkózy, takže trochu časový stresík, ale nakonec byli oba relativně v pohodě.
A protože jsem i napotřetí cítil, že můj výkon ještě není dokonalý, není nad to si první pomoc a pár zásad při epileptickém záchvatu ještě trochu zopakovat. Hlavně rady ohledně toho, co požaduje sám postižený, vítám jako velmi přínosné. Mohlo by se vám to taky hodit..
9.12.2008 • rubrika: Běgito, ergo sum • Komentáře (6)
Kryofilní deníček - část III.
aneb Zápisník chladomilcův
Abych rozptýlil všechny vlastní i nevlastní pochybnosti o své způsobilosti věnovat se zimnímu plavání, nechal jsem se vyšetřit u sportovní doktorky. Kolo, na kterém jsem musel šlapat napojený na nějaké hadičky sice byla taková postarší favoritka, ale to je jedno. Zdravý jsem, kondice nadprůměrná, aniž bych to čekal, tak mi změřila i VO2 max. Super. S Vladimírem Komárkem, známým českým otužilcem, jsem se pak dohodl na vklubení do 1.PKO.
Abych rozptýlil všechny vlastní i nevlastní pochybnosti o své způsobilosti věnovat se zimnímu plavání, nechal jsem se vyšetřit u sportovní doktorky. Kolo, na kterém jsem musel šlapat napojený na nějaké hadičky sice byla taková postarší favoritka, ale to je jedno. Zdravý jsem, kondice nadprůměrná, aniž bych to čekal, tak mi změřila i VO2 max. Super. S Vladimírem Komárkem, známým českým otužilcem, jsem se pak dohodl na vklubení do 1.PKO.
1.12.2008 • rubrika: Běgito, ergo sum • Komentáře (0)