Lipenský kryoport
Kryosportovní sezóna vrcholí a to přináší nové výzvy. Na dvoudenním firemním výletu na Lipno jsem samozřejmě nemohl vynechat kryosportovní vložku a řádně se připravil. Kromě plánovaného ponoru jsem nevynechal ani jiné sporty, takže do svých statistik připisuju necelých 40 kilometrů probruslených na lipenské přehradě, 3 hodiny bowlingu a 4 cykly v sauně.
Setkání otužilců na Metuji - 16.1.2010
Náchodský závod byl loni nejtěžším závodem sezóny – bylo třeba vysekat v ledu bazén a plavalo se v něm. Doposud jsem to znal jenom z fotek a vyprávění, ale samozřejmě je nejlepší vyzkoušet si to na vlastní kůži. Motivace je o to větší, že je voda stojatá a má 2°C, takže si konečně můžu vyplavat třídu. Tentokrát už tu nejvyšší – mistrovskou.
Objev sezóny na plavbě silvestrovské
Podle otužilecké bible Adaptace na chlad u člověka se (pro účely této knihy) dělí populace na otužilce a kontrolní skupinu. Kontrolní skupino, uvař si horký čaj, je tu další díl kryofilního deníčku.
Běžecké setkání na nultém kilometru
V půlce listopadu se několik z nás trochu netradičně setkalo jinak než s maratonkama na nohou. Bylo to vydařené setkání (v tomhle případě můžeme říkat taky vydařený start) v restauraci U chlupatýhu ducha. Já sám jsem svého sportovního ducha samozřejmě vzal s sebou a jal jsem se nevinně sjíždět vinný lístek shora dolů (nakonec jsem skončil na druhé postupné fláše).
Objev sezóny na štěpánské plavbě
Aspoň o Vánocích jsem se rozhodl ušetřit rodinu kryoplaveckých výletů a vypustil jsem nejobsazenější závod sezóny – tradiční Memoriál Alfréda Nikodéma alias plavání na Štěpána u Národního divadla. Vody je všude dost a tak se půjdu zahojit jinde – na hornobečvanskou přehradu. Shodou okolností se start v Praze kryl přesně se startem mým, akorátže v Praze nekryl hladinu led. Na přehradě byle nesouvislá ledová vrstva s maximální tloušťkou do tří centimetrů.
Napříč Chocní - zimní plavání - 5.12.2009
Věřte nevěřte co se mi v soboru nestalo. V poledne jsem sedl do auta, povolil ruční brzdu a samo mě to dovezlo až do Chocně na můj poslední letošní závod. Zimní plavání mě totiž pěkně táhne. A taky mě pěkně táhnul výhled na to, že si konečně zaplavu 750m v ledové vodě a získám mistrovskou třídu. Z třídy ale nic nebude, Tichá Orlice má těsně přes čtyři, přesně 4,5°C. To mi ale radost ze závodu nezkazí. Mistrovskou třídu si sice nevyplavu, ale zatím ji stejně nebudu potřebovat.
Slavnosti slunovratu - zimní plavání Plzeň - 28.11.2009
Na Slavnosti slunovratu jsem se těšil už dlouho, a to jsem ani netušil, jak dobře to dopadne. Potom, co jsem si na
Fojtce u Liberce vyplaval 1. výkonnostní třídu, jsem mohl plavat 750m a trochu doufal, že voda bude mít pod 4°C a vyplavu si třídu mistrovskou (kilometr).
Zimní plavání - přehrada Fojtka u Liberce - 7.11.2009
Zálusk na závod v Liberci jsem měl už v týdnu, ale rozhodlo až sobotní ráno. Lépe řečeno jsem účast na závodě vyměnil s Evou za vaření nedělního oběda. To by se mi vyplatilo udělat i jehněčí ramínko s lanýžovou omáčkou. Tak jedem.
Memoriál Františka Venclovského - 31.10.2009
Na svůj první měřený plavecký závod jsem si zajel do Přerova na Memoriál Františka Venclovského. Díky tomu, že teplota vody byla 7.5°C, nemohl jsem plavat 750 metrů, ale jenom 500 – stačilo půl stupně nahoru a šlo by to. Původně jsem se cítil jenom na to pětikilo, ale po posledním tréninku ve Vltavě už jsem věděl, že by 750m šlo.
Drážďanský půlmaraton
Moje podzimní schéma vypadá vždycky stejně. Po tradičním květnovém maratonu si vyhlídnu nějaký podzimní maraton, ale potom během června běhat přestávám, protože na ty vedra prostě nejsem. Na podzim už mě potom neprobudí ani PIM desítka, ani Běchovice a plán na maraton bledne a bledne.
Běžecký restart a jiné pikanterie
Po tradičním květnovém maratonu, pořádaném společností Pražské sauny a lázně, jsem pokračoval podle zajeté šablony. Hned po maratonu se mi daří zlepšovat výkony na desítce a tu se mi letos podařilo nabušit v čase 43:37. Po letošním rekordu očekávaně uvadám a přestávám běhat.
Prague International Saunathon
Vzhledem k počasí, které poslední roky v květnu bývá, si oblíbený pražský maraton můžeme klidně přejmenovat.. Za cíl hry jsem vzhledem k malému objemu spolykaných kilometrů (letos cca 300) skromně zvolil dobře si zaběhat a nehnat se moc za časem, protože to letos stejně nemá smysl. A když to nevyjde, tak ať je to můj nejdelší běh. Je skvělé vědět, že rekord a výbuch radosti číhá na obou stranách. Maraton běhám jednou ročně a každou příležitost je třeba využít. Ha-ha.
Běh ďáblickým hájem
Minulou neděli byla běžecká inverze. Aspoň v naší rodině. Běhali všichni kromě mě. Ale ten sukces!
Konec otužilecké sezóny (Český pohár zimního plavání)
S posledním závodem (Nová Paka 4.4.) jsem si trochu zabilancoval a zhodnotil svoji první otužileckou sezónu. Ať jsou moje výkony jakékoliv, je jasné, že jsem si posunul hranici a že jsem si to na začátku sezóny nedokázal představit. Když si vzpomenu na to, jak jsem začínal a jak mi osmistupňová voda připadala snesitelná, ale strašilo mě, jak to půjde v ledové..
Pražský půlmaraton s adrenalinovou tečkou
Na moje oblíbené jarní běžecké půlmaratonské probuzení jsem letos trénoval průměrně až podměrně. Za letošek jsem naběhal asi 125 kilometrů, z toho za poslední tři týdny ve třech tréninkách asi 25. Z toho jeden testovací půlmaraton (v mrazu, noci, větru, za 1:42) a tři dny před závodem jsem šel vyzkoušet tempo na ovál. Virtuální tempomat jsem nastavil na požadované tempo a vydržel to asi dva kilometry. No bída.
Pivovar Kbely uvádí: Kbelská desítka
Narážím na fakt, že když jsem chtěl rozšířit firemní tým na tento závod, byl zaměněn s populárním mokem. Prostě dotaz "Jdeš na Kbelskou desítku?" zní jako pozvání na pivo :)
Portnoyův komplex (Philip Roth)
O čem to je, se můžete dočíst
jinde, jak to hodnotím já, se můžete dočíst pouze zde.
Večerní kryoaquatlon
V týdnu mám na sport vyhrazeny dva dny, a proto když už je čas, je třeba sportovat mírně zběsile a pokud možno spojovat disciplíny. Na středu jsem si naplánoval kombinaci plavání v ledové Vltavě s následným během domů, což je plus mínus půlmaraton. Říkejme tomu třeba kryoaquatlon.
Branické ledy - z rybí perspektivy
Namísto novoročního otužileckého křestu jsem si sehnal parádní kmen angíny a mohl si leda tak pomlaskávat
u své oblíbené knížky, moje
klubová premiéra tak připadla až na tuto sobotu – na 7. ročník Branických ledů.
Kryofilní deníček - sváteční vydání
Víte, co je nového?
Kryofilní deníček - část IV.
aneb Zápisník chladomilcův
Příprava na můj poslední kryofilní výlet nebyla úplně hladká – byla minimálně polohrubá. Půlnoční carboloading jsem samozřejmě nepodcenil a poctivě a bez výčitek jsem se v deset večer pořádně nakarbošil. Setrvačností můrovito-sovovitého týdne jsem ulehl před druhou s tím, že v šest vstávám do Podolí – v šest proto, že je potřeba ulevit zatížené zemi a vytvořit v této nelehké době nějaké HDP.
Gipsy king
Dan je po dlouhodobě naplánované operaci ruky. Možná i tím, že na to byl dobře připravený, to bere úplně skvěle. Od druhého dne, kdy se dostal přes nevolnost z celkové narkózy, už o nějakém gypsu vůbec nevěděl a všechny jeho hry probíhají jako dřív.
Tři starty - tři vítězství
Existuje jedna disciplína, která mi jde fakt dobře (minimálně co se týče přístupu). Zúčastnil jsem se třikrát a pokaždé jsem byl první. A to i přesto, že jsem ani jednou neměl v tomto závodě s handicapem nejblíž do cíle. A ani jednou jsem neběžel v běžeckých botách.
Nejde totiž o žádný běžecký závod, ale o první pomoc člověku postiženému epileptickým záchvatem. Zrovna včera jsem viděl asi na 40 metrů nějakou paní, jak se v záchvatu zmítá na chodníku přímo před poliklinikou. Přestože to vidělo nejmíň tak pět lidí, kteří byli blíž, byl jsem u ní nejdřív. Protože akutní fáze u ní už doznívala, stačilo ji podložit, dostat ji trochu do klidu a zavolat rychlou. Naštěstí je zima a s více vrstvama se člověk tak neobije. Kladem je, že dalších aspoň pět lidí aktivně pomohlo nebo se nabídlo. Stalo se to během doby, kdy jsme na poliklinice čekali, až se nám starší Dan probere po operaci z narkózy, takže trochu časový stresík, ale nakonec byli oba relativně v pohodě.
A protože jsem i napotřetí cítil, že můj výkon ještě není dokonalý, není nad to si
první pomoc a pár zásad při epileptickém záchvatu ještě trochu zopakovat. Hlavně rady ohledně toho, co požaduje sám postižený, vítám jako velmi přínosné. Mohlo by se vám to taky hodit..
Kryofilní deníček - část III.
aneb Zápisník chladomilcův
Abych rozptýlil všechny vlastní i nevlastní pochybnosti o své způsobilosti věnovat se zimnímu plavání, nechal jsem se vyšetřit u sportovní doktorky. Kolo, na kterém jsem musel šlapat napojený na nějaké hadičky sice byla taková postarší favoritka, ale to je jedno. Zdravý jsem, kondice nadprůměrná, aniž bych to čekal, tak mi změřila i VO2 max. Super. S Vladimírem Komárkem, známým českým otužilcem, jsem se pak dohodl na vklubení do 1.PKO.
Kryofilní deníček - část II.
aneb Zápisník chladomilcův
Po sobotní
koupačce v hornobečvanské přehradě jsem uvítal zase jeden vlídnější kryo-trénink v Podolí. Byl jsem zvědavý, o kolik klesla za posledních pár dní teplota. 13.listopadu měl bazén 13.8°C, včera už jenom 8.4°C. A to je výzva. Podle svého posledního výkonu odhaduju, jak dlouho tam vydržím. Řekl bych aspoň 4 bazény, tj. 200 metrů.
Kryofilní deníček - část I.
Po zhruba deseti podzimních kilometrech naplavaných ve vodě v teplotním rozmezí 16-13°C (vše Podolí) jsem přivítal možnost nasadit svému úsilí korunku na hornobečvanské přehradě. Moji přípravu spontánně zesílil aktuálně se venku prohánějící bílý koník. Během pátku a soboty nasněžilo deset čísel (na výšku) a teplota šla rychle pod nulu. Jak se říká u nás v práci – to není problém, to je výzva. Dopředu jsem teplotu přehrady odhadnul na cca 4-9°C. Bude třeba se dobře připravit.
Sestřenice
Před deseti lety jsem letěl s kamarádem na čtvrt roku do Izraele. V časopisu ČSA Review jsem mu ukázal modelku, která tam byla vyfocená v ČSA uniformě.
"To je moje sestřenice Ivana", povidám.
Nevěřil.
Tak jsem mu ještě přiložil: "A Leona Machálková taky".
Asi už toho bylo na něho moc, ale tomu prvnímu věřit měl. Ivana je narozdíl od Leony opravdu moje sestřenice a tento pátek vystoupí v pořadu
Uvolněte se prosím.
Oficiální noticka o ní praví toto: modelka aktů, maminka dvou dětí a inženýrka ekonomie.
To sedí..
A tento příběh je pravdivý, protože TXREQ_ID = 10174766150.
Zátiší s dýní Hokkaido
Minulý týden jsem neudržel na uzdě chuť na dýni Hokkaido a poprvé v životě jsem pekl dýňový koláč. Z jedné půlky jsem udělal
krémovou polévku Hokkaido – polévku s barvou podzimního lesa. Že se budu olizovat po dýni bych sám u sebe čekal jenom při vypuknutí hladomoru, možná právě proto odsud pochází moje
inspirace. Něco tak dobrého se hned tak nevidí.
Z druhé půlky jsem pekl
dýňový koláč. Informaci, že jsem poprvé v životě pekl dýňový koláč rozšířím o to, že jsem poprvé v životě pekl. Dýni jsem neloupal – škoda materiálu a práce navíc, aspoň trochu zhrubnul a dostal takový sychravý podzimní design – jako když od polen třísky lítají.
Tady je výsledek:
Sladká dýně, med, ořechy, co vám budu povídat, musíte někdy přijít..
The Kite Runner (Khaled Hosseini)
Silná. Strašná. Vynikající. Lepší knížku jsem letos nečetl. V češtině vyšla pod názvem Lovec draků a oficiální noticka praví toto:
Strhující drama ze současného Afghanistánu. Autor, kalifornský lékař, inspirován vlastními vzpomínkami, vypráví příběh osudových zvratů, jimiž jeho hrdina Amír prochází od dětství na cestě k dospělému zmoudření nejprve za mírových posledních let afghánské monarchie a poté za sovětské válečné okupace, na útěku z vlasti a při hledání nového života v emigraci. Události těžko pochopitelné krutosti i bezmezné oddanosti a očistné lásky se v tomto bravurně napsaném románu střídají bez sentimentu, bez jediného zbytečného slova. Svou opravdovostí zasáhl čtenáře ve čtyřiceti zemích světa a v milionových nákladech stále zůstává hlavní literární událostí knižních žebříčků.
V Afghánistánu se pořádají "drakové turnaje", při kterých se draci pouští na nitích, které jsou oblepené skelným práškem. Cílem hry je odříznout protivníky ve vzduchu. Vítěz je hrdina, stejně jako ten, kdo dokáže odřízlé draky doběhnout – pak jsou jeho. The Kite Runner je vlastně dobíhač draků, ale lovec zní určitě nakladatelštěji. To je jenom taková překladatelská perlička..
Dávám pět hvězdiček a vřele doporučuju.
Kolíbka (Kurt Vonnegut)
Po knížce Jatka č. 5 moje druhá Vonnegutova. Knížky jako tyto patří do skupiny, kvůli kterým má vůbec smysl číst. Vonnegut je hravý, někdy černě hravý a využívá možnosti média. Žánr se nejvíc blíží sci-fi, která se odvíjí z poválečné Ameriky. V knize je zhusta obsažen humor.
Čtyři hvězdičky a doporučuju.
